Lets celebraaaate

Zkouškové za mnou, všechno zvládnuté. Nadcházející dny budou plné alkoholu a veselí. Zkoušky a ten nejkrásnější věk ze všech se přece musejí oslavit!

Než se pustíme do krásného semestru plného kytiček, fyzikály, labtechu a organických sloučenin. To chce řádnej odpočinek před nadcházejícím bojem! :-)

Žiju a umírám.

Proč sem něco píšu? Samozřejmě protože je těsně za půlkou zkouškového a já bych se měla učit. Uklízení už mě přestalo bavit a filmů jsem v posledních pár týdnech viděla nespočet. Stěžuju si, že nestíhám a že se to v životě nemůžu naučit.

Ale už mám za sebou nějaké ty zkoušky, tudíž... dojmy dojmy dojmy?

Moje vysokoškolská studia začala s nadšením a vzápětí se hned převrhla v pocit, že tam nepatřím, protože jsem prostě blbá, nepovedl se mi test z matiky a to u mě nastolilo období absolutní sebelásky, ovšem v pravém slova smyslu. Žasla jsem nad dalšími testy, co přicházely - alias "takovou sviňárnu tam přece nedají - bylo jich tam několik." Především ty zápočtové. Pochopila jsem, že studium na vysoké škole je jen a jen o štěstí - alias uč se dva týdny a nedej to, když on(a) každý den chlastá a má to. Zjistila jsem, že ten stres a sebelítost je úplně k ničemu, protože to by člověk psychicky nezvládl vážně ani ten první semestr. Prostě farmacie je masakr!...

Kolejní život je skvělej, má nějaké ty nevýhody, ale je to krása a člověk se cítí méně osamocený, obzvláště když bydlí na tak skvělém patře, kde najde pomoc, radu a příjemně strávený čas s lidmi, kteří studují stejné hnusárny jako já :-)

Po několika šokujících obdobích, přišla chvíle, kdy jsem měla tu šanci konečně se pochválit a říct si, že jsem prostě borec. Protože mám za sebou zápočet z latiny (ďábelskej to jazyk), z chemie (obrovský štěstí jsem měla), zkoušku z biofyziky , zkoušku z biologie (největší strach a nervy někde), dozimetrie a matematiky ("No tak já vám ten zápočet uznám, protože to bylo asi chvilkové pomatení smyslů, jelikož ze zkoušky máte za jedna" ^^).

Yesssssss... možná sem patřím, ale těžko říct, protože teď bych měla pokračovat v učení se nádherné obecné a anorganické chemie. A vůbec, ale vůbec mi to nejde.

Ale už žádný stres a raději nohy v teplíčku a jednou se ten sen třeba splní.