mokkorinka

Žiju a umírám.

2012-02-01T22:12:00.005+01:00

Proč sem něco píšu? Samozřejmě protože je těsně za půlkou zkouškového a já bych se měla učit. Uklízení už mě přestalo bavit a filmů jsem v posledních pár týdnech viděla nespočet. Stěžuju si, že nestíhám a že se to v životě nemůžu naučit.

Ale už mám za sebou nějaké ty zkoušky, tudíž... dojmy dojmy dojmy?

Moje vysokoškolská studia začala s nadšením a vzápětí se hned převrhla v pocit, že tam nepatřím, protože jsem prostě blbá, nepovedl se mi test z matiky a to u mě nastolilo období absolutní sebelásky, ovšem v pravém slova smyslu. Žasla jsem nad dalšími testy, co přicházely - alias "takovou sviňárnu tam přece nedají - bylo jich tam několik." Především ty zápočtové. Pochopila jsem, že studium na vysoké škole je jen a jen o štěstí - alias uč se dva týdny a nedej to, když on(a) každý den chlastá a má to. Zjistila jsem, že ten stres a sebelítost je úplně k ničemu, protože to by člověk psychicky nezvládl vážně ani ten první semestr. Prostě farmacie je masakr!...

Kolejní život je skvělej, má nějaké ty nevýhody, ale je to krása a člověk se cítí méně osamocený, obzvláště když bydlí na tak skvělém patře, kde najde pomoc, radu a příjemně strávený čas s lidmi, kteří studují stejné hnusárny jako já :-)

Po několika šokujících obdobích, přišla chvíle, kdy jsem měla tu šanci konečně se pochválit a říct si, že jsem prostě borec. Protože mám za sebou zápočet z latiny (ďábelskej to jazyk), z chemie (obrovský štěstí jsem měla), zkoušku z biofyziky , zkoušku z biologie (největší strach a nervy někde), dozimetrie a matematiky ("No tak já vám ten zápočet uznám, protože to bylo asi chvilkové pomatení smyslů, jelikož ze zkoušky máte za jedna" ^^).

Yesssssss... možná sem patřím, ale těžko říct, protože teď bych měla pokračovat v učení se nádherné obecné a anorganické chemie. A vůbec, ale vůbec mi to nejde.

Ale už žádný stres a raději nohy v teplíčku a jednou se ten sen třeba splní.

Farmaceut... to čo je?

2011-11-02T23:21:00.003+01:00

Seznam reakcí, se kterými jsem se setkala já a mé kamarádky. Začíná to asi takhle: "A co to vlastně studuješ?"... "Farmacii."

- Ahá, tak to budeš ten pediatr, že?

- A to tam máte i chemii?

- ... v lékárně? Na to je potřeba vysoká škola?

- No... kdyžtak pak půjdeš učit.

Mládí a budoucnost

2011-09-05T18:17:00.011+02:00

Rozhodla jsem se, že zase napíšu nějakej žvást.

Před nedávnou dobou přede mnou stála otázka, od které se bude nejspíš odvíjet celý můj život a to, na jakou vysokou jít a do jakého města. Vybrala jsem si obor Farmacie a město Hradec Králové. Chci tu jenom popsat, proč jsem k tomuto rozhodnutí došla. Kdyby to náhodou někoho zajímalo :) Samozřejmě nemůžu vědět, jak to bude za 5 let vypadat, ale vycházím ze současné situace a předpovědí. A taky z toho, že ještě na té škole nejsem a nedrtím se na zkoušky, tudíž budu opravdu slušná a objektivní a zdržím se kdejakých blbých poznámek o pavědách a paoborech. Takže pokud to vezmu z více pohledů:

1) Uplatnění a shánění zaměstnání - podle mě nejdůležitější věc, na kterou by se měl člověk zaměřit, já si ji vyhledávala u všech oborů, které mě zajímaly a mám dobrý pocit z toho, že jdu tam, kde je nezaměstnanost asi 0,005%. K čemu vám totiž je, že jste něco vystudovali a jste kdejakej Dé Er, když si nenajdete práci, a ačkoliv to může znít lákavě, na pracáku už to tak lákavé nebude, tam je to spíše smutné. Chytrá kamarádka, co vystudovala matematiku, je Ing. a nemůže najít práci... a to si ještě představme, že matematika je perspektivní oproti třeba takové politologii, kde je uplatnění šílené. Další plus je moje laskavá konkurence, kromě mých spolužáků (ze kterých to vždy vydrží 5 let asi 300) se do toho započte 100 lidí z Brna a to je vše na celou republiku. Jasně, mít vlastní lékárnu nebude sranda, ale zní to slibně, ne?

2) Obliba předmětů a sama záliba v obor - řada lidí považuje tento faktor za nejdůležitější, já ho považuji za druhý, z výše zmíněných důvodů. V mém případě to byla trošku spekulace. Dříve jediné, co mi šlo, byla angličtina a čeština, jenomže mi to samo osobně přišlo jako neatraktivní. Angličtina mě baví z důvodu cestování a komunikace s lidmi a to samo o sobě mi tak nějak nestačí. Nehledě na to, že třeba takové slohovky mě nebavily poslední 3 roky na gymplu už vůbec. Já si prostě ráda píšu svoje blbosti a nemám ráda, že musím splňovat nějaké požadavky a vědět, co je to hyperbola a prožívat všechnu literaturu, když mám oblíbené jen některé knížky. Tudíž překladatelka, tlumočnice, učitelka angličtiny - ne. Ale co teď? Zastávám názor, že osud neexistuje, i když možná mi byl tento názor předurčen... nicméně chci říct, že věřím, že sama můžu ovlivnit všechno, proto jsem se zapsala na chemii a celý rok měla rozvrh nabitý chemií (2 předměty) a chodila na doučko z fyziky a drtila se biologii. Proč? Tyhle předměty mi připadaly nejzáhadnější a nejzajímavější. A k tomu se přidal fakt, že mě to začalo bavit. Nikdy jsem v tom nebyla dobrá, nemohla jsem se za svoje výkony pochválit, ale bavilo mě to a cítila jsem, že je to to správné.

3) Výběr města - Já měla na výběr Brno nebo Hradec Králové a přestože Hradec je nejkrásnější město v republice (někdo mě vyzývá na souboj?), rozhodovala jsem se podle školy, studia a kvality vzdělání a podle vědecké činnosti. Vyhýbala jsem se Brnu i proto, že by mi asi pak nedali kolej, ale bydlení bych si třebas našla, takže to jsem tolik neřešila. Nechtěla jsem do Olomouce a je to celkem ironické, protože jsem tam dělala přijímačky na zubní lékařství. A jak mi to bylo vtloukáváno do hlavy, že musím být doktorka, tak mě to omrzelo, ale jsem za to ráda, protože bych nebyla tam, kde jsem.

4) Plat - No v současnosti velmi důležitá věc, ale já to tak neberu, ani zrovna moc nemůžu, pokud mám dělat ve zdravotnictví žádná sláva. Ale máš, cos chtěla holka. Věřím tomu, že se dá žít šťastně s průměrným platem. A mám vlastně plno důkazů i kolem sebe. Štěstí a peníze na sebe nemají vliv. A navíc farmaceuti nebrečí kvůli platům například jako doktoři, kteří mají ještě víc a studium a zodpovědnost téměř vyrovnané.

5) Prestiž - Na tohle kašlu velice. Bylo na mě kladeno pár argumentů. Jeden z nich byl, že lidi nebudou znát moje jméno a budou jenom říkat "jdu do lékárny" a ne "jdu za paní doktorkou blabla". Tohle mi nevadí, beru to jako veliké plus. Další byl, že můžu jít rovnou prodávat boty do Bati. S tímhle nesouhlasím - chci mít sexy bílý plášť a nové boty smrdí více jak léky. Navíc v lékárnách se prodávají boty zdravotní, takže tůdle. Žádnou slevu ti nedám, babičko! A poslední argument, že budu vypadat jako prodavačka. A víte, že existují hezké prodavačky? Poslední argument většiny lidí, že farmacie okrádá lidi o peníze a farmaceuti jsou nezodpovědní - nu ano k té první části kam se každý dopracoval, to má, nicméně tohle není pravda, peníze se sypou jinam. A k té druhé poznámce nezodpovědní jsou především politici... my aspoň máme před sebou 5 let těžkého studia, ale všude se dá narazit na blbce.

6) Zodpovědnost - Nesplést se a všímat si chyb, které dělají doktoři. Pokud jim lékárníci volají, prý jim většinou odpovídají stylem "tak si vydejte co chcete, stejně to tak pořád děláte." :)

7) Zahraničí - Moje škola prý vyhoví každému, kdo zažádá, tudíž v páťáku chci minimálně na půl roku pryč. Anglie, Švédsko, Korea, cokoliv!!:) Hlavně země, kde farmaceut je pořád to, co v Česku byl před 200 lety.

Odhánět každý den feťáky, vysvětlit ječící stařence, že čípky nejsou to samé jako vaginální tablety, dědovi poradit s výběrem lubrikačního gelu a uklidnit slečnu, žádající těhotenský test. Kdo by takovou práci nechtěl?

PS: Pokud to vypadalo, že mám něco proti doktorům, omlouvám se, nemyslela jsem to tak. Hlavně doufám, že medici a farmáci, tak jak se budou potkávat na kolejích, budou dobrá banda.

Dětství skončilo

2011-07-19T23:21:00.015+02:00

Dneska jsem byla v kině na dabované 3D verzi posledního filmu Harry Potter a Relikvie smrti. Je trošku melancholické nad tím přemýšlet, přece jenom Harrym Potterem žiju nějak od třetí třídy, mám doma tlustej sešit plnej článků a plakátů, 4 autogramy (z toho 2 opravdu doručené z Anglie - Emmy a Daniela). Ve starém bytě jsem měla nějakou dobu minimálně 6 plakátů v pokoji. Když jsem dostala první mobil, potají jsem si objednala písničku z časopisu, která místo uvedených 30 Kč nakonec stála asi 80 a byla to znělka z Harryho Pottera. Zkrátka vyřádila jsem se hodně.

Poslední film byl v první části poměrně pomalý, velká pecka byla scénka z trezoru. Další část filmu (bitva v Bradavicích) už pak byla napínavá a opravdu se mi líbila. Hermiona s Ronem, jak šli pro baziliškův zub, mi připomněli druhý díl. Jejich polibek, který byl díkybohu ve filmu jejich jediný, se povedl :)

Snapeova smrt rozplakala pár slečen o několik řad nad námi. Mužské osazenstvo z toho bylo na nervy a komentovalo to slovy: "Dejte jim kapesník a ať držej huby." No já se jim ani nedivím, těm klukům, protože mi přišlo, že ty holky pak fňukaly už po celej zbytek filmu. Jinak mě z té scény teda bylo taky smutno, přece jenom Snape je úžasná postava, řekla bych, že bezpochyby nejlepší ze všech... a s Lily si myslím, že by byli hezkej pár no :) ... a je nepříjemné koukat, jak mu lezou vnitřnosti, ale četla jsem všechny knížky, takže jsem věděla, co má přijít.

Voldemort byl dobrej týpek, ze kterého po celý film tak nějak bylo cítit zoufalství a ne strach, v dabované verzi se smál jak Spejbl. Čekala jsem trošku epičtější smrt. Přece jenom po 8 filmech umře hlavní záporák, který mohl ovládat svět. Ta smrt byla tak nějak... jak to říct... spíše ponurá a tichá, no vlastně proč ne?

Část filmu "o 19 let později" byla veselá a půlka kina se smála a já mám pocit, že to bylo cílem. Přece jen Ron s pivním pupkem! To určitě udělali schválně. Hermiona vypadala pořád stejně, po dvou dětech, ta holka je vážně úžasná.

No a Filch, zametající ruiny hradu koštětem? Fakt borec. Kluk, co seděl vedle mě v kině to ještě zabil slovy "To jsem já na stavbě."

Nejstarší sestřenice

2011-07-17T18:20:00.005+02:00

Odmalička jsem chtěla sourozence nebo někoho s kým bych si mohla hrát na rodinných sešlostech, kamarádů stejného věku nějak moc nebylo. Moji rodiče mě měli brzo tak, jak bylo dřív zvykem, no... ale nějak dlouho nikdo v rodině nebyl schopen je následovat. A teď začínám mít zmatek ve svých bratrancích, je docela vtipné přemýšlet nad tím, jak mě vidí oni. Myslím, že jsem v jejich očích taková mladší teta.

Mí dva bratranci (12 a 7), už se mi začínají plést a každému říkám jinak, protože se sobě vážně začínají podobat, přestože jeden už měří skoro jako já a druhej je ještě takovej malej divočák, kterej si strká kukuřici do nosu a mlátí mě mečem.

Další můj bratranec (7) už teď dle maminky a babičky aspiruje na to být nejchytřejší ve třídě, stát se doktorem a vydělávat miliony. Myslím, že z toho zblbne a pošle je do háje, ale je dost možné, že ne, když už i teď mi vykládá jak je dobře, že jeho maminka je doktorka a já jsem si vybrala špatně. :-D

Moje jediná sestřenka (4) je parádnice a stačí jí říct, že má krásné šaty a dokáže vykouzlit takový úsměv, že i leckterý necita roztaje. Pořád s sebou tahá panenky a barbínky a hraje si tak, jak já ani ségra jsme nikdy neuměly. Prostě jako holka :-) Její bráška (1) je akorát tak schopný mě počurat a házet bonbony na zem. Když mu je zvedám, taky se usmívá, jak kdybych byla nejlepší sestřenice na světě.

Moje ségra (8) je největší ženský vůdce našeho dětského osazenstva, musí být po jejím, všechno umí a všechno zná, všichni ji musí poslouchat a všichni ji musí milovat. Ani se jim nedivím. Ji nejde nemilovat. :-) Jinak dělá vždycky největší bordel.

A nejhorší je, když máte strávit se všemi výše uvedenými jeden den a chcete si třeba číst nebo odpočívat. Bohužel to nejde a řvát na ně přece nebudete, když jste sestřenice! ... naopak musí se táhnout za jeden provaz a když bratránek provádí nějakou lumpárnu a prosí mě "Nic jim neříkej.", zatínám zuby a pěsti, abych neřekla, ať je to cokoliv. Až to vyplave na povrch a dospělí řvou a nadávají, tak se tvářím velice překvapeně. Na obě strany to platí dobře.

Cestovatelská magie

2011-07-16T17:43:00.007+02:00

Na cestování mám nejradši ten pocit, že jsem někde cizí a poprvé se někde v životě objevím nebo alespoň poprvé v mých vzpomínkách. Je to první krok po zemském povrchu, který do té doby pro mě vůbec nemusel existovat.

Tak jsem přemýšlela, že si často vzpomenu na nějaké moje cestování a stačí mi k tomu třeba každodenní podmět.

zimní procházka městem - Vídeň

můj řetízek s žabkou, náhrdelník z lastur a vůně parfémů na tržnicích - Tunisko

ryby, kopr, červánky a štípance od komárů, H&M :-) - Švédsko

spálený toast, mamčiny pokusy o angličtinu - Anglie

velká zima a čínské jídlo - Francie

víno, velké a osvětlené náměstí - Portugalsko

pizza, úzké uličky a extremní bolest nohou - Itálie

A s českými místy je to složitější, protože jsou mnohem hezčí, takže o těch někdy příště. :)

Operace

2011-06-22T21:15:00.004+02:00

Byla jsem na operaci ve Zlíně u docenta Smečky. Strávila jsem tam asi 3 hodiny. Nejprve jsem se zapsala u sestry, pak mi doktorka udělala vyšetření, zda jsem vhodná pro zákrok a kolik mám dioptriíí (2,5 a 3,25). Pak jsem šla k sestře, přečíst si nějaký zákony a podepsat to. Spolkla jsem 2 prášky (údajně na bolest a na úzkost), pak mi ještě sestra 2x rozkapávala oči.

Po asi půlhodince jsem šla na ten laser, bylo to docela psycho. Byla jsem vleže, dostala jsem do rukou antistresové míčky. Ale dalo se to v pohodě přežít, nejvíc mi asi vadilo, že člověk musí mít otevřené oči a tím pádem vidí všechno, co se tak nějak s tím okem děje. Ze začátku to tlačí na oko, oddělá se lamela - to jsem skoro přestala vidět... do toho pořád nějaké kapky a tak. Potom 5 sekund koukat do světla, nepohnout okem (což bylo hodně důležitý a pro mě těžký), pak člověk ucítí zápach, jak kdyby se pálil počítač. Pak se to samý děje s druhým okem.

Po operaci se jde k další paní doktorce (jiné), ta udělá pooperační kontrolu a pak je třeba se domluvit se sestrou na kontrole na další den, kdy mi vyjmou nějakou ochrannou čočku.

Celkově jsem zaměstnala 6 lidí - 2 sestry, 2 doktorky - kontroly, pana doktora, co prováděl operaci + doktorka, která mu pomáhala)

Vyfasovala jsem Maxitrol a umělé slzy, kapu si to co hodinu (na střídačku), kromě spánku.

Teď vidím perfektně na dálku, na blízku ještě mlhavě... nosím sluneční brýle i doma, to slunce mě zabíjí. Pokud někdo půjdete na zákrok, vemte si s sebou kromě brýlí i nějakej šátek na zakrytí očí, je to fakt zabijácký, já jsem v autě jela s bundou přes hlavu :-D Ale je vidět, že je to čím dál lepší.

Farmacie

2011-06-22T21:10:00.004+02:00

Nedostala jsem se na zubní lékařství ani do Olomouce, ani do Brna. Ale jsem nadprůměr! :)

Vzali mě do Brna na VFU a do Hradce na Farmacii, takže půjdu do Hradce. Už mám podanou žádost o kolej a jsem domluvená se dvěma spolužákama, co jdou taky do HK, že někam zajdem. Těším se a zároveň se bojím, prý to je těžká škola, ale třeba to nebude tak hrozné. Snad tam budou fajn lidi a nebudou tam žádné další "prciny", těch bylo na gymplu dost a stačilo... ale kdyby tam byly, snad s něma půjde vyjít, přece jenom jsme dospělí lidé.

Nebudu zubař, protože jsem na to prostě blbá... ale oni budou litovat! XD

Miley Cyrus?

2011-06-07T11:52:00.014+02:00

Krátká vzpomínka na staré časy, kdy jsem koukala na Hannu Montanu a chovala se jako puberťačka:) Pak jsem dostala trochu rozumu a přestala, nicméně Miley mě po čase doslova přitáhla a donutila otestovat, jestli se můj hudební vkus a vztah k její hudbě vážně změnil. Nehledě na to, že dospěla stejně jako já. A docela mě překvapilo, že některé její nové písničky jsou pořád chytlavé.

Ukázalo se, že Miley je zaplavena názory, že v klipech vypadá a chová se jako děvka a tím ovlivňuje mladé dívky, protože ty ji znají jako mladou Disneyho hvězdičku ze seriály Hannah Montana. To jsem vážně nepochopila a přijde mi to opravdu směšné. Přece nemůže v 18 letech zpívat jenom o tom, jak se jí líbí hudebka a počítání do dvaceti. Nehledě na to, že Miley se nechová jako děvka. I Lady Gaga, která dle mého názoru taky taková není, vystupuje v klipech skoro nahá a co? To mě docela dostává tady tyto názory.

Mileyin specifický hlubší hlas, který se těžko popisuje mi ale pořád svým způsobem vadí. Ona dobře zpívá, ale myslím si, že kdyby se dala na něco rockovějšího a založila skupinu, sedlo by jí to líp. Ale co můžu vykládat, ono jí to je asi jedno, když si toho pár odzpívá a i tak po ní všichni šílí.

Nevím přesně čím to je, asi tím, že s fanoušky vychází velmi dobře a kdykoliv se kolem ní seběhne sto paparazzi a zablokují jí cestu, tak neztrácí úsměv a povětšinou odpovídá i na debilní otázky. Občas samozřejmě přemíra špatné nálady vyvrcholí v tohle, ale vůbec se jí nedivím a zcela ji v tomhle chápu.

Z těch fotografů jde někdy docela strach, v tomhle ji třeba obdivuju:

Video k obrázku: zde

Ať už má na její hudbu každý svůj názor, mně přijde jako normální mladá ženská. A jestli oslavila osmnáctiny tím, že ji někdo natočil, jak kouří trávu, to je snad její život a ať si dělá, co chce.

Tady je jedna z písniček jejího nejnovějšího alba.

Opravdová maturita (ta ústní).

2011-05-12T00:04:00.000+02:00

Lidi, jsem v prvé řadě šťastná moc, že už to mám za sebou!! Poslední dny byly ubíjející!! Včera odpoledne a dneska ráno jsem už jenom koukala na TBBT a kašlala na to, protože kdykoliv jsem si vzpomněla na maturitu, začal mě bolet zub, hlava a udělalo se mi špatně. Kdykoliv jsem nahlídla do otázek, zděsila jsem se. Nemělo to moc význam.

Před prvním předmětem (chemií) jsem to musela hodně rozdýchávat... prostě stresařka. Pak jsem tam vpadla a vytáhla si heterocykly a nukleové kyseliny! Jupíjeeej. Skončila jsem o 3 minuty dřív, už nevěděli, na co se mě mají ptát, protože jsem fakt jela.

Pak přišla na řadu biologie a to jsem se hodně zděsila, i když jsem si mohla vybrat i hůř. Vzala jsem si kapraďorosty a nahosemenné rostliny, jenomže jsem v tom stresu řekla hodně věcí špatně, ani jsem pořádně nepoznala větvičku modřínu, no byla to sranda, povím vám. Pak jsem měla nakreslit list jinanu, tak to vypadalo jak šiška s ocáskem, ale dobře teda.

Před třídou jsem počkala na Lenici a snědla jablko a sušenku vstříc veselé budoucnosti v angličtině a češtině.

Angličtina byla fajn, nasadila jsem british accent, který mi vydržel asi 4 věty - pak jsem byla ráda, že mluvím a na zbytek jsem kašlala. Valila jsem blbosti, ale mluvila. Bylo tam traveling, food, London jako ta hlavnější témata. Prostě geniální výběr.

No a čeština, tam jsem si vybrala Pikovou dámu od Puškina, popsala jsem i Evžena Oněgina a trošku jsem se zasekla s popisováním romantismu, ale na to, že jsem se na češtinu prakticky vůbec neučila, pouze jsem si zopakovala děje knížek, to bylo fajn. Pan Nevlud na mě při odchodu laškovně mrkal a naznačoval, že OK.

A výsledek? Chemie 1, biologie 1, angličtina plný počet a čeština 13 bodů z 15. Nemohla jsem tomu uvěřit, já se bála, že z biologie mám za 5. Díky, díky, díky! :-)

Konec.

2011-05-02T22:53:00.004+02:00

Jedenáctéhopátývetřináctpatnáct...

odmaturuji, úspěšně samozřejmě!!

a pak? ... pak začne ráj na Zemi.

Ouuuuuu.

2011-04-27T07:54:00.004+02:00

Zdál se mi nádhernej sen. S pravděpodobně neexistujícím člověkem. I když byl hodně podobný jednomu, se kterým asi stejně nikdy nic nezačne. Ale od toho jsou sny, že. Takže jsem si vysnila úžasného muže. Ze začátku jsem do něj byla naprosto beznadějně zamilovaná, pak jsem to začla vzdávat... ale pozor, nakonec jsem ho ulovila. :D A přestože v tom snu nebylo nic intimního, dokonce ani pusa, tak mi to bohatě stačilo, možná proto to bylo tak... want moar.

Večer jsem poprvé pochopila, co to je - učit se celé odpoledne až do půlnoci. Takže teď to tak budu dělat vždycky, protože ty sny jsou potom legendární. I když s nikým teď ani v bližší době chodit nechci, užiju si to v mé hlavě :) A až se mi zachce, tak se neznám!

Jo, ještě taková perlička. Kamarádka si založila Badoo, tak jsem jí na chvíli pomohla s rozhovorem s jedním magorem. Jak to vypadá, když chce někdo mýt holku:

Petr — 15:00

To múžeš! ale opravdu bych tě chtěl vydět a popovýdat si stebou jestli máš srdíčko jako já na správném místě. Takové osoby se hledají těžko a ani psaní tady nevyjádří ty city který dává člověk do vět, když sněkým mluvý

Karolína — 15:02

už dlouho jsem nevyděla tak chitrého a mylého samce.

Petr — 15:09

Já a chytrej děkuju ale nemyslím si! ale mylej se snažím bejt vždy

Jej.

2011-04-21T21:20:00.012+02:00

Miluju světla svíček. I když ve mně vyvolávají smutné vzpomínky asociované se dvěma různými událostmi, na které je smutné vzpomínat (ta první je romantická, druhá je tvůj odchod, dědo). Jsem zamilovaná do toho plápolajícího plamínku, který je schopný dělat divy, ale i přesto dokáže být - především v mé blízkosti - klidný a mírný.

A taky mám ráda svoje tři malé kaktusky. Jmenují se Kosatka Emil (jediná holka), Čestmír Čeněk a Theodor. Neptejte se proč, ale pochází to ze záchvatu opilosti... ten jsem si mimochodem moc užila...

Teď jsem si vzpomněla, jak jsme to rozjely se smotanou karimatkou místo kytary. Rozparádily jsme to i na Diskopříběh, na tu melodii už nikdy nezapomenu. A taky jsme ulomily anténu od rádia, nejprve se ohla a pak lup. Někdo tam potom pořád mluvil a já tvrdila, že je to papež, Kosatka Emil (ne kaktus) mi pak objasnila, že vlastně mluvil česky a tak to nemohl být on. Přemisťovaly jsme postele za zvuku podobných při porodu, prvně to nevycházelo, tak jsme musely hejbnout i se skříní, no těžko se nám dostávalo z pokoje, ale i tak byl porod úspěšný. Jo a připila jsem si na fialového slona se zelenýma puntíkama a bude mě nenávidět dítě mé kamarádky (až se narodí), protože jsou mi očividně přednější moje orgány než on. Ale tak snad stačí, když si člověk připije na kvalitní sperma, ne? To by ten prcek měl ocenit.

Jej to bylo fajn. Tak proč mi je teď tak smutno? Nebude ze mě alkoholik, že ne?

Hezké

2011-04-21T13:57:00.008+02:00

Znáte ty scény z filmů, když už jde všechno do háje... člověk by nevěřil, že existuje nějaká naděje. Zakopávání přes šutry, to odporné slunce (ano, déšť a blesky mi připadají hezčí), pocit, že je člověk na světě sám a nepochopen. I když kolem chodí lidé, nevidět je. Potom přijít domů, vybrečet se a zabarikádovat se v pokoji... a být odporná a zlá na celej okolní svět.

Dneska člověk otevře dveře, ona se zeptá, jestli jste to vy, usměje se na vás.

Pak zjistím, že někdy se mi stýská po všedních věcech.

A přestože se nechám přeprat a budu ti nadávat tak jako vždycky, až mi nebude do zpěvu, vzpomenu si na tvůj úsměv, za kterým se skrývá tolik radosti. Ačkoliv nemáš ani ponětí, jako bys věděla...

Trocha platonické lásky neuškodí?

2011-04-19T22:02:00.005+02:00

Filmový Evžen Oněgin je stejný jako pan Darcy... akorát víc beznadějný.

Asi tak jako já.

Chemie?!!

2011-04-07T18:59:00.001+02:00

Vykašli se na to zlato
Ty nemůžeš za to
Že mi je, tak jak mi je
Nejsi to ty, je to jen chemie

Chemie, ty děvko...! Maturitní otázky, kdepak jste? :-(

Wish it was easy like that.

2011-04-05T15:37:00.002+02:00

:-(

Ty brďo tak to je konec, už odmítám spát

2011-04-02T10:39:00.000+02:00

"A jaktože jsi u něj byla?"

"Napsal mi, ať přijedu."

"Ty jsi za ním jela 2 hodiny vlakem?"

"Jo."

"A o čem jste se bavili, zmínil se o mně?"

"Ne, vůbec.

"A kdy to teda bylo?"

"No, okolo 20. března."

Týden po tom...? "A jak dlouho jsi tam sakra byla?"

"No jela jsem 21. domů."

"Ty jsi u něj spala?!"

"Jo, v pokoji."

"S ním na posteli?"

"Jo."

.... následuje panický záchvat pláče, takovej ten z těch filmů, kdy si ženská skoro až sedá na zem. Potom s brekem ke kamarádovi, který mi řekl, ať ho neotravuju, že má jiné starosti.

Přísahám, že ráno jsem byla nejšťastnější člověk. Byl to sen! A moje bývalá nejlepší kamarádka bude i nadále žít. :-) Přísahám, že strašně lituju, že jsem jí v tom snu něco neprovedla, vůbec nechápu, proč jsem brečela a neudělala nějakej pořádnej kick-ass. Jsem fakt zbabělec.

Hmmm.

2011-03-22T19:50:00.001+01:00

Čím déle jsem sama, tím mi přijde okolní svět víc šerednej.

Picasa koláže

2011-03-20T14:05:00.000+01:00

Chtěla jsem si udělat takové shrnutí fotek do jednoho obrázku - neboli koláž - a hle! narazila jsem na to, že Picasa to zvládne sám a už jen stačilo doladit nějaké detaily.

Takto vypadá mozaika (více na mém tumblr)

Různé výběry poměrů stran. Je libo obal na CD s fotkami?

Pěkná stránka do A4 fotoalba. Napadlo mě, že to vůbec není špatné, udělat takové fotoalbum. Mamka vybírá nějaké fotky a nechá je vyvolat a takhle už má asi 25 fotoalb. Myslím, že by mohlo vypadat zajímavě udělat celé album jenom z těchhle koláží. Pokud je člověk detailista, je samozřejmě lepší se dívat na jednotlivé fotky, ale jako shrnutí vzpomínek je tohle lepší.

Kreativnější možnost. Fotky se dají volně přetahovat, zvětšovat, nastavit jako pozadí. Takováhle úprava by se mohla hodit třeba na nějaký plakát.

Další dobrá vychytávka, co jsem postřehla, je mít zaplého Picasu, když děláte screen. Stačí zmáčknout to jedno tlačítko na klávesnici a automaticky máte hotový obrázek ve složce Obrázky -> Picasa. Geniální věc.

Ramona Flowers

2010-10-21T18:01:00.002+02:00

Důkazy podobnosti s Ramonou ze Scotta Pilgrima:

xD neodolala jsem

Sonet, romance, balada nebo gazel?

2010-10-13T00:37:00.000+02:00

V pondělí a úterý jsem se zúčastnila generální zkoušky státních maturit z matematiky, angličtiny a českého jazyka - všechny tři ve vyšší úrovni. Takže jaké to bylo?

Pondělí - český jazyk test + slohovka, angličtina slohovka
Čeština se skládala z lehčích částí - např. najděte chybu v interpunkci nebo napište, jaká je chyba ve větě, na což jsem už měla vytrénovaný zrak coby občasná kontrolorka titulků. A samozřejmě převažovaly těžší části - hlavně literatura, nějaká ta stylistika. Buď mi všechny věty přišly napsány stylisticky správně a nebo všechny špatně. Místo toho, aby to bylo na první pohled jasné pro člověka, co se vyzná v syntaxu, tak museli s prominutím nasrat nějakou neobratnou část do každé možnosti, aby člověk nevybíral stylisticky chybnou větu, ale aby vybral nejméně chybnou větu. Jak ji vybere, to asi záleží na jeho preferenci...? Dobré ale bylo, že za nesprávnou odpověď se body neodečítají, tudíž se daly vesele odpovědi A-D natipovat. U odpovědí psaných slovy to bylo kapku horší. Epos na A, který se podobá Aeneidě fakt neznám (co je to Aeneida?). Vzpomínat na to, jakou podobu má sonet, když pod ní vidíte další možnost, o které jste v životě neslyšeli (gazel) je taky vážně veselé. Na samce od gazely se neptali. Slohovka se mi totálně nepovedla, nějak mi nesedlo ani jedno z těch 10 témat, takže jsem si vybrala reportáž z dovolené do průvodce. Ale jsem si téměř jistá, že to, co jsem napsala, nebyla reportáž. Dávala jsem si pořád pozor, aby mi to vyšlo na těch 210 - 250 slov. Nehledě na to, že jsme museli psát prakticky rovnou do archu. Slohovky mi poslední tři roky na gymplu vůbec nevycházejí. Dle třídního nejsem fejetonový typ, ale měla bych psát o něčem serióznějším a často nedokážu poskládat své myšlenky do textové podoby.

V angličtině to bylo o něco lepší, ale zase (nevím proč) jsem se soustředila spíše na délku než podobu, takže by mě Přidalka za moje neodstavce nejspíš zabila. Měla jsem psát o tom, jestli by v moderní době měla existovat nějaká pravidla na školách. Myšlenky jsem si nějak nezvládla urovnat v palici, takže jsem se snažila nachytat body spíše na zajímavějších obratech a větách než na samotné podobě a významu článku. U druhé části slohovky v angličtině (postup práce) jsem psala o vaření horké čokolády a to pro změnu bylo celé jen jeden odstavec. Je jasné, že u pravé maturity se na tu podobu textu víc zaměřím, ale kdo ví, co je podstatnější, jestli odstavec nebo to, že chybí závěr?

Úterý - matematika, angličtina poslech + čtení
Matematika byla o hodně lehčí než test Vektor od Scia, který jsme psali před pár dny, nicméně člověk jako já je schopen dělat ty nejdebilnější chyby v těch nejlehčích příkladech. Ale věřím, že bych to zvládla. Sice na trojku nebo čtyřku, ale maturitu bych dala. Taky bylo super mít po ruce matematické tabulky, kde se dá všechno najít, jenomže když hledáte limity (ty jsme se ještě neučili) a po 4 minutách zjistíte, že v tabulkách nejsou, nebude vám z toho do zpěvu. Podělala jsem posloupnost, podělala jsem vepsanou kružnici, podělala jsem logaritmy, podělala jsem slovní úlohu, na kterou se určitě dalo přijít. Tížil mě čas, a to jakože hodně. Nicméně z matematiky maturovat nejspíš nebudu.

Poslech z angličtiny byl celkem těžký, ale zase jen některé části. Reading mě dokonce i bavil, dozvěděla jsem se něco o vztazích, klonování zvířat i vynálezu Japonců - cibuli, při které se nebrečí. Porozumění textu mi v angličtině dělalo menší problémy než v češtině. Nicméně těchto článků bylo moc, takže už se člověk při pátém nedokázal soustředit. Myslím, že by více prospělo, kdyby udělali nějakou formu testu a ne jenom reading, ale budiž.

Učitelé vůbec nevěděli, o co gou, protože pokyny si mohli rozbalit až před námi, takže učitelka, co učí češtinu zmateně koukala na to, jak bude pouštět poslech z angličtiny. Ještě záměrně byl zadávající učitel, který neovládá předmět, který zadával. Někteří učitelé to prožívali a četli celé pokyny a kontrolovali občanky, jiní si z toho dělali prču. Oboje nám přišlo stejně vtipné.

Čurat se mi během ani jednoho testu nechtělo (měla jsem to podchycené s pitím), nicméně právě o to pití byla nouze, protože mi úplně vyprahlo a já 2 hodiny bez vody málokdy vydržím. Takže si vyberte: buď budete na maturitě zadržovat nebo budete dehydratovaní, zrovna když potřebujete dostatečný přísun tekutin. Mikiny taky musíte odložit, takže buď si je necháte na sobě a bude vám horko, nebo je odložíte, nicméně během testu se taky budete možná klepat zimou, vím, jak je to se stresem a teploty ve třídách se střídají.

Něco jako talisman vám nejspíš taky nepovolí, přece jen - co kdyby tam byl tahák na něco, co jste se na střední neučili?

Sen na den dětí

2010-06-02T16:29:00.000+02:00

Normálně se mi zdál opravdu, ale opravdu hrozný sen. Něco jak Afterdark skřížený s Kruhem. Normálně bych o tom nepsala, ale jelikož mě to hluboce zasáhlo, musím se k tomu vracet. Nepochybuju o tom, že to byl nejživější a nejděsivější sen, jaký se mi kdy zdál. (Kam se hrabe maminka s rakovinou a holou hlavou... to jsem aspoň v tom snu mohla mluvit.)

Odpoledne jsem usla a spala asi 3 hodiny, probudila jsem se večer okolo osmé hodiny. Vrhla jsem se na učení, ale zase to dopadlo tak, že jsem do deseti trávila čas u počítače a pořádně se biologii věnovala až poté. Šla jsem si lehnout do ségřiny postele, protože se mi nechtělo vylézat po žebříku do svojí a chtěla jsem využít toho, že je teďka týden na škole v přírodě. Učila jsem se do 0:40, pak jsem to zavřela, nastavila budíka, vypnula telefon a šla spát.

Pamatuju si, že jsem se ještě dlouho převalovala, než jsem usnula, odhadla bych to tak, že jsem usnula něco málo po jedné. Dále by se to dalo shrnout jako hororová směť scének v mojem pokoji, přičemž jsem pořád ležela dole v posteli. Bylo toho hodně, už si přesně nepamatuju, jak to šlo po sobě. Ale mám pár mlhavých vzpomínek na: telefon, který se sám zapnul a začal zvonit, krve by se ve mně nedořezal, jak zvonil na celý barák a ani zaboha nešel vypnout. Když se mi ho podařilo dlouhotrvajícím úsilím vypnout, schovala jsem se pod polštář a snažila se zase spát. Dveře, světlo - otvírání, blikání, randál na celý pokoj. Neustále jsem se probouzela, připadalo mi to jako co 10 minut. Vážně nevím, jestli jsem se probouzela ve snu nebo doopravdy, každopádně jsem se převalovala a několikrát bouchla do hlavy. Byla jsem v tom snu bezradná a chtěla jsem se k někomu přitulit, v tom z ničeho nic něco vběhlo vedle mě pod peřinu a ovinulo mi ruce kolem pasu. Mělo to nelidsky dlouhé ruce, ale bylo malé asi jako moje šestiletá sestra, strašně to křehotalo a já se třásla strachy a bála se podívat tomu stvoření do obličeje nebo se ho nějak jinak dotknout. Měla jsem pocit, že je z jiného světa. Chtěla jsem volat mamku, ale pokaždé se mi z úst ozvalo jen skřehotání a já nemohla vykoktat jediné slovo.

Pak jsem se probudila, všude kolem ticho, akorát bylo slyšet jak vášnivě a divoce bubnují dešťové kapky do okapů. Pokoj byl poměrně ozářen zvenčí pouliční lampou. Přestože to teď zní na normální situaci, já jsem se třepala zpocená strachy. Trvalo mi asi 20 minut, než jsem se odvážila natáhnout ruku po telefonu. Byl vyplý. Zapla jsem ho a ukazovalo mi to 2:10!! Myslela jsem, že skočím z mostu. Tenhle životní příběh, plný hororových scének a divočin, který musel trvat nejmíň 10 hodin mi zabral jednu hodinu?! Ležela jsem a přemýšlela. Věděla jsem, že takhle usnout už nemůžu. Proto jsem rozsvítila lampičku, vylezla nahoru do svojí postele, přitulila se k plyšové myšce a cítila, že se pořád klepu. Slzy mi stékaly po tváři. Myslela jsem, že někdo venku startuje už 5 minut auto, ale pak jsem přišla na to, že to se nějak odrážel zvuk deště. Chtěla jsem myslet jen na hezké věci, ale moc se mi to nedařilo. Myslela jsem na Honzu, jak doma spí, na ségru. Pořád jsem slyšela nějaké šumění a neustále přemýšlela, proč se mi to zdálo. Trochu mě pobolívalo břicho, hlava a pálila mě žáha, tak že by to bylo tím? Nebo mám stresy ze školy, že nejsem moc připravená na písemky? To pochybuju. Nebo že by to způsobila myška, jelikož to byla první noc, kdy jsem se k ní večer nepřitulila? Prosím, prosím, ať se mi to už nezdá...

Pokračovalo to. Ale už to bylo víceméně klidné a jiné. Situace v pokoji pořád stejná, pořád jsem ve snu ležela dole, pár děsivých situací tam ještě nejspíš bylo, ale pamatuju si, jak přišla mamka. Mluvila o nějaké knize a že se jí stalo to samé, že se taky bála. Sice jsem pořád skřehotala, ale pak se mi vrátil hlas a já se jí zeptala, jestli to způsobila ta kniha, říkala mi, že ano a smála se. Najednou jsem zjistila, že za 5 minut mi jede vlak. Ale pamatuju si, že to už jsem byla někde jinde. V nějakém domě na vesnici, ale nevím, kde. Vlak měl jet nejspíš za Honzou a já si byla jistá, že to nestihnu. Měla jsem zajištěný odvoz, ale řídila jedna holka z autoškoly a jela třicítkou. Ale překvapivě jsem stihla ten, co jel za 8 minut (nejspíš)... i když ta pomalost a pocit, že mi to ujede mi rvali srdce celou tu pomalou jízdu, při které jsem vydávala skřeky, snažíc se říct, aby jela rychleji. Pamatuju si hlavně kruháč, který objížděla asi 5 minut.

Nic víc si nepamatuju. Akorát někde mezi tyhle scénky si můžete ještě představit vsuvku, ze které si pamatuju tak dvouvteřinový okamžik, týkající se sexu na záchodě ve vlaku. Nevzpomínám si, jestli to patřilo k té první divoké hodince snění, nebo k tomu závěru, ale pamatuju si z toho fakt jenom, že jsem trčela hlavou z okýnka ven a vůbec nevím s kým to bylo. Ale asi to byl někdo cizí, protože jsem to sice jaksi v hloubi duše chtěla, ale vím jistě, že jsem volala o pomoc.

Ještě cestou do školy jsem se otáčela a křečovitě držela deštník a přeskakovala kaluže. Doopravdy jsem si nebyla jistá, co se mi zdálo a co ne. Možná to všechno zní jako sranda, ale asi právě proto, že se to skoro všechno odehrávalo v mojem pokoji a působilo více jako skutečnost, mi z toho doteď běhá mráz po zádech.

Diagnóza: Jsem asi magor, ale sním jako dítě (až na ten sex). Každopádně už takové sny nechci! Prosím!?!

Dokoukáno: City Hunter 1.série

2009-10-25T18:43:00.000+01:00

Po půlroce dokoukáno… to si zaslouží oslavu. Takže jsem se rozhodla, že o City Hunterovi něco málo napíšu jako prakticky jediná holka ~~ve Vesmíru~~ z českých otakyň ^^ Nečekejte žádnou recenzi, pouze mé vlastní dojmy a postoje.

Jelikož se můj milovaný věnuje fansubové skupině Mokkori, přepadla mě zvědavost, a rozhodla jsem se podívat alespoň na první díl City Huntera, který je hlavním projektem fansubu. O CH jsem věděla už nějakou dobu předtím, ale vůbec nikdy by mě nenapadlo, že bych někdy měla chuť se na něj podívat. Na první pohled totiž vypadá jako staré, prazvláštní „pánské“ anime s úchylnou postavou v hlavní roli. None of my business. O tomhle jsem ovšem byla přesvědčená pouze, dokud jsem se nepodívala na první díl. Bylo to zajímavé, vtipné a celkově to působilo takovým lákavým dojmem, že jsem v mžiku po dokoukání prvního dílu stahovala další. Nevěděla jsem, jestli mám Ryoa nenávidět za jeho šmátravé ruce v každé druhé scéně, anebo ho milovat, když dokáže mít profesionální přístup a se vším si poradí. Ale pak jsem to hodila za hlavu a začala si seriál užívat. Nakonec jsem všech 51 dílů dokoukala během zhruba 6 měsíců, protože jsem občas dělala velké pauzy a tak nějak to pro mě není anime, které bych byla schopna vidět v kuse.

Z ženského pohledu bych to zhodnotila asi takhle:

+ Vtipné scény by se daly označit jako největší špička tohoto anime. Je sice fakt, že člověk musí mít určitý smysl pro humor, ale pokud můžu mluvit za sebe, obzvláště během prvních 15 dílů jsem několikrát myslela, že se buď počůrám, nebo spadnu smíchy pod stůl. První epizody jsou takovými scénami absolutně přeplněny, a proto se CH u mě zapsal jako nejvtipnější a nejvhodnější nástroj ke zvednutí nálady.

+ Ryo je borec. Co si budeme povídat. No dobře, možná bych ho jako žena měla nenávidět, ale já ho miluju :-) Hlavně při scénách, ve kterých má takový hluboký pohled a plní ženám, co jim na očích vidí. Za jiné scény by samozřejmě potřeboval několikrát zatlouct do zdi, ale bez toho by nebyla sranda a jeho partnerka Kaori by byla zbytečná.

+ První série CH se poprvé vysílala v roce 1987, když mým rodičům bylo 17 a nikdo ještě neměl potuchy o mojí existenci… Huš, to není podstatné. Prostě jsem chtěla říct, že tahle stará série na mě celkově zapůsobila skvělým dojmem. Bylo to moc hezky ztvárněné, a hlavně, prvky anime, které byly v CH, mi u dnešních nových sérií velmi chybí. Nevím, jak to přesně popsat, buď to taky pocítíte, nebo nevíte, o čem mluvím. Dnes je to totiž samá modernizace, ale možná ne vždy je to posun k lepšímu. Kdykoliv jsem si pustila City Huntera, připadala jsem si, jako bych se vrátila v čase do roku 87, sedla si doma ve čtvrti Shinjuku do křesla a zapla televizi.

+ Skvělý dabing. K tomu prostě není co dodat.

+ Mokkori překlad má opravdu mokkori kvalitu. → Člověk má hned lepší náladu, když na něco může koukat v češtině, která prošla důkladnou kontrolou. Takže pokud stáhnete od Mokkori fansubu, nečekejte, že Kaori bude „vipadat“ jako kluk.

- Některé scény se opravdu budou líbit pouze pánskému publiku, ale pro něj je především tohle anime určeno. Jinak nemám co vytknout. Ženské to budou buď tolerovat, anebo se na to po pár dílech vykašlou. Já s Kaori táhnu za jeden provaz :-)

Dokoukáno: Nana [anime + film]

2009-08-17T18:52:00.000+02:00

Znáte anime, kde se vyskytují postavy, které občas nemůžete vystát, ale stejně vás děj natolik pohltí, že se nemůžete dočkat dalšího dílu? U mě se k takovýmto Nana řadí, protože za svého života jsem moc anime, které by měly +12 dílů nedokoukala. Nijak jsem Nanu neprožívala...tedy alespoň zpočátku ne. Takže si Nana vyžádala asi 4-5 měsíců mého života, protože si pamatuju, že se o ní Honza prvně zmínil ještě v úplných počátcích našeho vztahu. Jeho to nijak zvlášť nezaujalo...přece jenom je to taková slátanina pro dívky, mně se to ale zalíbilo a vydržela jsem s oběma Nanami až do posledního dílu, přičemž jsem se ještě v půlce anime mrkla na první filmovou Nanu.
Abych to shrnula...

Příběh:
Nana je 47-dílné anime, které se odehrává v Japonsku v moderní době. Hlavní postava - rozmazlená, typická naivní kawaii slečinka Nana Komatsu, která od prvního pohledu vypadá jako Nána, se chystá vlakem do Tokia. Ten je, k její velké smůle, absolutně přeplněn...přesto Nanička najde prázdné sedadlo vedle zvláštní osoby. Za chvíli si můžeme povšimnout, že se v anime objevil jakýsi protipól Nány a vidíme tu sedět vážnou, drsně vyhlížející ženu, která vypadá, jako by toho v životě měla už hodně za sebou. Oproti růžové kawaii Naničce, je tahle žena oblečená v punkerských hadrech a punčochách, červená rtěnka i lak na nehty nesmí chybět. Ač je to prakticky nemožné, tahle žena je stejně stará jako naše Nána, a ještě ke všemu se jmenuje taky tak. A pozor, teď si dobře zapamatujme jejich setkání, protože je to klíčový moment celého anime. Vlak má samozřejmě poruchu, a tak si Nany povídají...teda spíš kawaii Nána povídá a drsňačka Nana poslouchá a směje se. Jakmile vlak zajede do stanice v Tokiu, obě Nany se už nikdy nemají setkat. Ovšem...to bychom nebyli v anime. Nána (které se začne říkat Hachi) i Nana Osaki se setkají v bytě, který by si obě chtěly pronajmout. Nakonec se domluví a rozhodnou se, že budou bydlet spolu, aby ušetřily na nájmu. Hachi se začne postupně dozvídat různé věci o Naně, hlavně to, že má líbezný hlas, hrála ve skupině a chce prorazit a stát se slavnou. Zbylých 45 dílů vypráví o jejich společném soužití, vztazích s členy obou hudebních skupin (Blast a Trapnest), o lásce, hudbě, drogách, manželství, slávě, ...zkrátka všeho z našeho života je tam požehnaně. Ale hlavně si člověk musí zvyknout na to, že Hachi je jako hlavní postava naprosto nemožná, zamilovává se na první pohled prakticky do každého, je absolutně naivní a v životě nic nechápe, prostě jako malé děcko. Přesto to má v několika dílech opravdu těžké a člověk s ní dokáže soucítit. Nana Osaki je její pravý opak, takže tu si pravděpodobně každý zamiluje, ovšem v další fázi anime může dojít i tady k drobným změnám.

Animace, žánr a hudba:
Moderní, i když nepříliš plynulá animace, hlavně na výbornou propracovaný design postav. Zpočátku zamilovaný románek, který se pozvolna mění na silně dramatický příběh, u kterého se střídají emoce jako na provázku. Nechybějí tu vtipné momentky, které opravdu pobaví. Openingy i endingy byly všechny opravdu krásné a vhodně vybrané, takže v tomhle ohledu nelze nic vytknout.

Moje hodnocení: 9/10
Občas byly ty vztahy moc propletené a některé vedlejší postavy (hlavně Takumi) zapříčinily to, že jsem se během některých dílů občas nudila.

Nana 1 vystihuje první polovinu Nany (anime). Je to vskutku dobrý film, jelikož nijak neodbočuje od anime a je mu nadmíru podobný, takže vám ani na chvíli nepřipadne, že sledujete hraný film a nemáte na co nadávat. Obě herečky jsou naprosto skvělé, jako by z anime vypadly. Herecké výkony taky ok. Akorát Nana Osaki by potřebovala trochu té červené rtěnky, aby ji dovedli k dokonalosti. :P Ale i tak 10/10.

Transparentní pozadí ikon a další nastavení

2009-08-13T09:28:00.000+02:00

Už dlouho mě značně obtěžovalo, že ikony na mojí ploše nejsou transparentní, ale mají za textem viditelné původní pozadí plochy. Kdykoliv jsem chtěla mít na ploše jiné pozadí jak jednolité, moc to rušilo a neladilo se zbytkem plochy...a i když se dá ta barva pod ikonami změnit v klasickém nastavení plochy, nebylo to ono.

Vzniklo to pravděpodobně s instalací různých XP témat. Dlouho jsem nemohla přijít na to, jak vrátit ikony do původní podoby. Odinstalací nebo mazáním témat se nic nezachránilo, Style XP taky nepomohl a rady na internetu byly k ničemu, dokud jsem nenarazila na program Iconoid a rozhodla se napsat, jakým procesem jsem se dobrala k výsledku.

Postup:
1) Stáhnout program Iconoid: http://www.sillysot.com/iconoid.zip -> rozbalit ve Winraru nebo jiném programu a spustit setup.exe. Při instalaci nic neměnit, jenom potvrdit, schválit a nainstalovat.

2) Spustit program.
Zde můžete tedy nastavit různé barvy, i pro text ikon. Nikde se nic nepotvrzuje, prostě kliknete a nastavíte, co chcete změnit, a hned se plocha upravuje. Jinak také všechno vidíte v náhledu.

3) Nastavit transparentní pozadí a povolit/zakázat stínování textu ikon.

Ještě bych také doporučila podívat se na ostatní nastavení a vyzkoušet, jak vám co bude vyhovovat.

Po nastavení můžete program odinstalovat a vše zůstane tak, jak jste si to v něm nastavili.

Londýn (27.-31.5.2009)

2009-06-04T17:46:00.000+02:00

• na trajektu se dá skvěle usnout
• Londýn je krásné město, ale Paříž je asi hezčí
• britský přízvuk je neskutečně vtipný
• Angličani jsou hawt, ale nosí k obleku tenisky
• Angličanky obouvají zásadně lodičky na 20 cm dlouhých špičatých jehlách, nebo conversky
• v Londýně je hezky... to, že tam pořád prší, tvrdí jen Američané
• double-deckery jsou neskutečné kokotiny, protože jsou vysoké jak kráva, a červený nápis: "Drag me to hell" fakt 30x fotit nebudu
• čaj s mlékem je nejlepší výplod britské fantazie
• Japonci jsou všude
• holubi jsou všude
• Japonců je víc jak holubů
• policisté jsou vtipní a srší americkými úsměvy
• beefeaterům se rozvazují tkaničky
• dva neznámí kluci mi řekli: "hello" ^^
• Japonky se před London Eye fotily asi ve 20 různých polohách
• na Saint's Paul Cathedral vedlo asi 4500 schodů, zpět dolů zhruba 1000000
• soft ice cream = točená zmrzlina
• brambory se dají jíst i ve slupce (slupka = skin)
• seriózní angličané v oblecích obědvají zásadně sendviče z krabiček...a nejen oni
• je těžké rozeznat cosplay od normálního anglického oblečení
• na západní i východní straně polokoule je to stejné >_< <
• Greenwich se čte [Gry:nidž]
• největší rofl je londýnské metro
• Kami se domluvila, a pomohla i nemohoucím
• princ se do mě nezamiloval
• na Oxford mě nepřijali >_<
• auto bohužel vždycky někdo řídí...akorát sedí na druhé straně
• naši řidiči jezdí na čas, to MY! jsme tu byli brzo
• Němci řvou jak na lesy, Japonci mají aspoň normální řeč
• dovnitř do hospod se nechodí, pivo se pije před nimi ve stoje
• na každé fotce vypadám jak dement... kromě té, kde jím (tam vypadám jak prasátko)
• Ale jela bych zas ^^